To je pak nutne zvazit, co vlastne chces. Jestli chces jako trener uspet a mit atleta na OH a zbytek ma holt smulu a nebo vychovat radu dobrych, lec v celosvetovem meritku, prumernych jedincu.
Metoda postupného všobecného rozvíjení u dětí ale neznamená, že to nedotáhnou třeba až na olympiádu...naopak jich může být více, ale je to hold více práce, více úsilí a odhodlání nejen trenérů, ale i svěřenců... udělat tvrdé tréninky dokáže téměř každý...ve výsledku to pak znamená okamžité zlepšení výkonosti u dětí...a samozřejmě když jsou úspěšní, tak je ten sport baví...ale naprostá většina takovýchto dětí se sportem skončí, protože se jejich výkonost zastaví kolem 18 až 20 let, ztratí se motivace a některé odradí vysoké nároky trenérů. Důkazem jsou sportovní gymnázia...podle průzkumů 80 procent lidí po ukončení sportovního gymnázia končí s daným sportem.
Postavit trénink na několik let dopředu a postupně sledovat mírná zlepšení sebou nese velké nároky na pochopení všech lidí kolem.... od trenérů, svěřenců až po rodiče... To že dítě nevyhrává hned nesmí nikoho odradit, ale naopak pokud je alespoň vidět nějaký talent, měl by se začít pomalu, ale jistě rozvíjet.. pokud všichni pochopí, že není nutné vyhrávat v 10, 15 letech, ale je nutné vybudovat základ pro pozdější rozvoj, je téměř vyhráno. V 18 letech stačí být mírně nadprůměrní, poté se již může přejít např. na posilování se závažím, tvrdší trénink atd... tělo by se tak mělo dostat k maximální výkonnosti kolem 22 až 25 roku a minimálně do 30 let si ji udržet.
Samozřejmě nelze říci, co je naprosto ideální, vždy se musí najít nějaký kompromis mezi obojím... Pro mě ale vždy zůstane na prvním místě zdraví svěřenců a radost ze sportování...
Groundhog Day
Celkem uživatelů: 