Tak jsem se včera vrátil a Czech Open mě zase docela dost florbalově nakoplo
Potřeboval jsem to, mám také pár postřehů, takže je dávám sem.
Konečně hráči ...Turnaje jsme se jako tým zúčastnili úplně poprvé, předtím jsme byli tuším třikrát na čtyři dny jako diváci. Letos se mi to líbilo daleko víc, člověk se podívá na zápasy elity a ví kam se to zhruba hýbe, také čtyři dny koukání na florbal docela omrzí a člověka to nebaví tak jako na začátku. Trošku jsem se soupeřů obávál, ale na CO se hlásí hodně ruzných týmů, takže to že je zahraniční neznamená že je nepřekonatelný.
V Praze se hrálo v hodně halách, chytli jsme Kotlářku, která byla co se týče haly dobrá, ovšem se zcela tristním zázemím, potom Vinohrady, které byly opravdu dobré, neklouzalo to tam vůbec. Na závěr jsme hráli ve Štěrboholech, kde úplně nová hala a opravdu parádní, škoda že je to opravdu dost z ruky.
Nasazení, rychlost a tvrdostV televizi to tak nevyzní, dokonce ani v hale TMO, kde je člověk daleko v tribuně, ale na Spartě I. je to paráda. Když hrál nějaký švédský či finský tým, tak to stálo za to. Sedali jsme si do druhé řady na střídačky takže jsme byli "skoro mezi hráči" a můj dojem je nepopsatelný. Všichni severští hráči hráli v neuvěřitelném nasazení, tempu a tvrdosti, nevěřím, že by tam někdo z první ligy a níže přežil zápas bez větších následků
Avšak na rozdíl od nižších lig dokázali švédi a finové hrát opravdu tělem při podle pravidel a nezahráli až na vyjímky nijak ostře za hranicemi. Tihle hráči dokázali sprintem odběhat opravdu celé minutové střídání, to jsem ještě opravdu v životě neviděl
Švédi a FinovéTo jak jsme pozadu bylo vidět od první chvilky turnaje. Pokud hrál nějaký elitní švédský či finský dalo se na to opravdu koukat. Většinou si kohokoliv vodili spoustou přihrávek, každý z těch hráčů dokázal udělat výborné kličky v plné rychlosti, přejít přes hráče nebo vybojovat ztracený míček. Rozdíl v tom důrazu a agresivitě byl patrný, když byl nějaký český tým točen, švédáci stříleli do pěti naších, následně míček v přesile vybojovali zpět a posílali hned na obránce. Neuvěřitelné.
Obecně se mi více libili finové, jsou menší, bylo na nich vidět, že jsou lépe pochyblivější. Švédové jsou ovšem mistři hry do těla, dokáží výborně pálit, tam pokulhávali fini. Celkově hra severských týmů byl dost strojová, ale s prvky oživení. Finové měli spoustu nápadů. Rozdíl v pojetí hry SSV a Dahlenu je opravdu diametrální.
SSV (SalibanbandySeura Viikingit) Helsinki: favorizoval jsem je a těšil se co předvedou a rozhodně mě nezklamali. Hvězdami nabytý tým, ale nejedná se o hokejové Rangers.
Markus Huhtimo mi přišel herně nejvíce top v zakončení, byl to tank, který dokázal přejít přez kohokoliv, do soubojů šel hlava nehlava a měl tah na branku jako nikdo jiný.
Mikael Jarvi je zase bojovník k pohledání. Všechno doplňovat
Tittu, který je fantastický střelec. Když v semi prohrávali s Wilerem, šel na beka na střelbu na závěrečnou třetinu.
To co tam předváděl nemělo obdoby, otočil ten zápas. Přestože Wiler veděl, že všechno budou hrát přes něj, nic s tím nedokázal udělat. Výborně zahrál také starý známý
Kivilehto, který je rozehrávač a rozjížděč akcí k pohleádání. Několikrát dokázal projít mezi tři forčekující hráče. Škoda že vázla jeho střelba. Takhle by šlo pokračovat dál a dál
Kukkola, pro mě neznámý Fager-Pintilä, Santtu Manner.
Dahlen: asi po právu druhý tým, samé hvězdy, strojové podání hry, dokázali soupeře opravdu točit. Měli první vlastní řadu švédských hvězd, druhá byla ve složení -
Hoffbauer Ch. - Hoffbauer M. - Zurcher, takze švýcarská repre. Přislo mi, že Matthias celkem polevil, postava se mu trošku zakulatila jako Kuličovi
Na rozdíl od SSV mě přišli opravdu precizni dozadu, to co tam předváděl
Dysli, který nevím proč se v PO už neobjevil, bylo výborné. V obraně mi přišel nejlepší
Robin Nilsberth, který se svými dvěma metry ale dokonalou pohyblivostí sbíral jeden míček za druhým z útoků soupeře.
Za zmínku stojí určitě také
Ulf Brännström, který byl kapitánem. Ze začátku jsem si říkal co on tam dělá ... Jako jediný vypadal jako otec od rodiny, hrál shrbeny, vypadal na 40 let, ale po pár zápasech bylo jasné, že je pro ně nepostradatelný. Šla přes něj skoro celá rozehrávka, dokázal naprosto skvěle z obránce střílet svihem, soupeřovi obránci to čekali, brankař to čekal, přesto dal několik branek.
SV Wiler-Ersigen - zásadně utrpěl odchodem bratrů Hoffbauerů. Když jsem je viděl v prvním zápase, tak jsme myslel že ani nepostoupí ze skupiny. Ale nakonec se dali dohromady, mají tam i tak dost dobrých hráčů, takže si myslím, že jim to půjde i bez nich. Tomáš Sladký se adaptoval rychle, on vypadá na takový prototyp švédského běhavého hráče, takže tam zapadne perfektně, až se sehrají.
Pixbo Wallenstam - Pixbo zklamalo, buď přijelo v rezervní sestavě, nebo na to mít tuhle sezónu nebude. Nebyl Quist, v základní části hrálo bez dalších hráčů s celkem neznámým kádrem. Runnestig nebyl zrovna moct vidět. Zaujali známý Dahlgren, Delborn, Johansson či Van Mannen, ale celkově opravdu slabé.
Tapanilan Erä - finský tým hrající první ligu se dostal daleko a nutno dodat že právem. Hráli klasický finský styl, známá tvář především Jani Helenius z Finnsty. Přestože ve semifinále mít na Dalen mít něměli, řádně souboj zkomplikovali, pro mě to bylo milé překvapení, protože jsem nečekal, že budou tak dobří, celkem bez známých hráčů.
Češi a české týmyAbych pravdu řekl, tak mezi českými hrači v domácí soutěži a finy či švédy je fakt rozdíl. Future je asi nejblíže k tomu, aby začali porážet severské týmy.
Future - jedině oni měli opravdově měli, na hřišti to vypadalo, že vyšlechtili nějak geneticky generaci hráčů, kteří dokázali celý zápas běhat s výborným SSV a hrát stějne dobře do těla. Nechápu, že nevítězí v české lize.
Tatran - celkem mě zklamal. Posíleni o Cepka, který skoro nic nepředvedl, a Jakůbka, který působil celkem slušně. Vyloženě se mi líbil Martin Richtr, který přišel ze Švédska a bylo na něm při souboji se seveřany znát, že ví co je tvrdost, ví co je běhaní a kombinace. Ten čast strávený v nejlepší lize světa se na něm sakra podepsal.
Bohužel při komparaci Tatranu vs. SSV, že Fridrich, Jedlička, Gračar dobrý, jenže mají zažité špatné návyky a při soubojích s opravdu dobrým týmem, prostě nemají šanci. Při soubojích jeden na jednoho neměli šanci na průměrného hráče SSV. Je zvláštní, že právě Tatran nedokáže v podstatě na nikoho ze severu nikdo zahrát, na rozdíl od Future, Vítkovice či Pepína, ale doma bezkonkurenčně vítězí.
Vítkovice - je opravdu paráda vidět tým dvacetiletých hráčů, kteří mají sotva průměrnou výšku a podprůměrnou váhu, jak točí nejlepší švédský tým. Škoda, že jím vždy na CO dojdou síly a skvěle rozjeté zápasy s výbornými týmy nedokáží dotáhnout do konce. Ve Vítkovicích roste po Tomáši Sladském další kupa švédských florbalových prototypů.
Mladá Boleslav - byl jsem vskutku překvapen, protože MB byla jen jednoho muže, ale nečekal jsem až tak moc. Reprezentant Petr Novotný na hřišti působil jako hodně dobrý florbalista, který dokázal jako jeden z mála Čechů povodit finského či švédského obránce, ale také jako rozmazlené dítě. Pokud byl on na hřišti, jelo se jen na něj. Neodpustil si velice hloupé excesy, myslím že pro něj i Mladou Boleslav by bylo nejlepší angažmá v týmu, kde bude řadovým hráčem a dospěje, a MB začne hrát florbal kolektivně.
Nejlepší zápas co jsem viděl:
Pixbo vs. DahlenTyto dva veliké tymy se setkaly už ve čtrvtfinále a byla to opravdu strhující bitva. Viděli jsme ji rovnou z první řady za střídačkami a souboj dvou švédských týmů byla opravdová lahůdka.
Pixbo i Dalen bralo souboj asi tak jako finále mistrovství světa, souboj byl na hranici tvrdosti, maximálně vyhrocený a prestižní. Dalen celý turnaj produkoval líbivý nahrávkový florbal, jenže s Pixbem prostě něco podobného nešlo a tak musel každý hrát často individuálně. Hráči často končili po střetech na zemi, bylo neuvěřitelné, co dokázal každý z útočníků ustát u mantinelu. Podle mě předsčasné finále turnaje.
Cinco de Mayo
Celkem uživatelů: 